Japonský čajový obřad. Čanoju znamená v japonštině "horká voda na čaj". Japonský čajový obřad má za sebou tradici několika set let. Za tu dobu byl doveden k takové dokonalosti, že k jeho zvládnutí je třeba i několika let tréninku. Čanoju je totiž čímsi jiným než jenom kultivovaným způsobem podávání a pití čaje. Jeho pravý účel a podstatu je obtížné vyjádřit pouhými několika slovy. Čajový obřad se vyvíjel po vlivem Zenu. Navíc ztělesňuje intuitivní snahu japonského lidu o spatřování krásy v prostotě a (zdánlivé) všednosti. Jeho hodnota spočívá ve čtyřech idejích - wa, kei, sei a jaku, což lze přeložit jako mír, respekt, čistota a samota. Mírem musí být prodchnut každý pohyb i gesto. Respekt má mít účastník čajového obřadu před sebou samým a před prastarými tradicemi a zvyklostmi. Čistota vyjadřuje celkové prostředí, ušlechtilý porcelán, pečlivě zvolené umístění čajovny v zahradách a samota vyjadřuje umístění čajovny v tichých zákoutích vzdálených pouličnímu shonu a ruchu.
Čajový domek - Zavedeným zvykem je pořádat klasický čajový obřad čanoju ve speciálně pro ten účel postaveném domku (sukija), který sestává z přípravny (mizuja) a vlastního čajového pokojíku (čašicu), vybaveného m.j. ohništěm (většinou zapuštěným v podlaze) se žhavým dřevěným uhlím na ohřívání vody v kotlíku. Domek je obvykle situován ve zvlášť komponované části čajové zahrady, obklopen dřevinami. Zahradní stezkou (rodži) je propojen se zvláštní místností (joricuki), ve které se shromažďují pozvaní hosté, aby zde připravili svou mysl.
Nádobí a náčiní - Nejzákladnějšími předměty čajového obřadu jsou: čajová miska (čawan), keramická či laková schránka na práškový čaj (čaire), bambusová metlička na šlehání čaje (časen) a bambusová lžička zvláštního tvaru (čašaku). Bývají to zpravidla cenné umělecké předměty.
Oblečení a další doplňky - V případě oblečení vhodného pro čanoju jsou preferovány barvy v tlumených odstínech. Přísně formální setkání vyžaduje u mužů jednobarevné hedvábné kimono zdobené pouze třemi či pěti rodovými znaky a bílé tradiční japonské ponožky (tabi). Ženy pro takovou příležitost oblékají tradičně zdobené kimono a rovněž bílé tabi. Každý host obřadu by s sebou měl mít malý skládací vějíř a sadu papírových ubrousků (kaiši).
Japonský čajový obřad čanoju:
Průběh čajového obřadu čanoju:
Formální čanoju lze rozdělit na čtyři části: první sezení s podáváním lehkého pokrmu kaiseki, krátkou přestávku nakadači, hlavní část goza-iri s podáváním hustého čaje koiča a závěrečnou část, při níž se podává řídký čaj usuča. Celý obřad vyžaduje něco kolem čtyř hodin (často však bývá podávána pouze usuča, což trvá přibližně hodinu).
První sezení - Hosté (obvykle 5) se shromáždí v čekárně joricuki. Po určité době se objevuje hostitel a odvádí hosty zahradní stezkou k čajovému domku, kde je poblíž vchodu kamenná kašnička (cukubai)s čerstvou vodou. Zde si každý z hostů v symbolickém úkonu očištění opláchne ruce a vypláchne ústa. Vchod do domku (nidžiriguči) je velmi nízký, takže hosté musí prolézt přikrčeni, což má vyvolat pocit pokory. V tlumeně osvětleném pokojíku jeden po druhém hosté pokleknou před výklenkem (tokonoma), uctivě se pokloní a obdivují svitek (kakemono) zavěšený na stěně výklenku (složený vějíř položen před sebou). Obdobně učiní před ohništěm. Když jsou všichni hosté hotovi s uznalou prohlídkou předmětů, zaujmou svá místa - hlavní host nejblíže hostiteli. Poté, co se hostitel s hosty pozdraví, podává se lehké občerstvení kaiseki. Když je pak hostům nabídnuto něco sladkostí, je první sezení u konce.
Nakadači - Vyzváni hostitelem se hosté odebírají ven, aby určitou dobu vyčkali na lavici poblíž domku (ve vnitřní zahradě), než hostitelův asistent odstraní rákosové stěny zakrývající zvenku okna a v tokonomě je svitek nahrazen vázou s naaranžovanými květinami (čabana).
Goza-iri - Začátek hlavního sezení oznamuje hostitel obvykle pěti či sedmi údery gongu. Hosté povstanou a soustředěně naslouchají jeho tónům. Pak se opakuje očistný rituál u kašničky a hosté se vracejí do prosvětleného čajového pokojíku, aby se tentokrát obdivovali květinám a kotlíku. Nádoba na čerstvou vodu a keramická schránka s čajem jsou na svém místě a hostitel přichází s čajovou miskou, uvnitř které je čajová metlička a přes misku je položena bambusová lžička. Poté se vrací do přípravny, aby přinesl jestě nádobu na použitou vodu a naběračku se stojánkem, sloužícím i na odkládání poklice kotlíku. Příprava čaje může začít.
Hostitel nejprve symbolicky otvírá speciální hedvábnou utěrkou (fukusa) schránku s čajem a lžičkou, potom naběračkou nalévá horkou vodu z kotlíku do misky, aby v ní mohl provlhčit bambusovou metličku. Když je to hotovo, vylévá vodu do nádoby k tomu určené a misku vytírá kouskem lněné látky (čakin). Nyní se chopí čajové lžičky a schránky s čajem, lžičkou nabere práškový čaj a vsype jej do misky (3 lžičky na hosta). Čaj v misce zalije horkou vodou z kotlíku (třetinou obsahu naběračky, zbytek vlévá zpět do kotlíku) a bambusovou metličkou šlehá, až vytvoří poměrně hustou pěnu, barvou i konzistencí připomínající hrachovou polévku. Koiča je hotovo (čaj mačča zde používaný je zpracován z mladých lístků čajových keřů starších 20-ti, ale nezřídka i 70-ti let).
Hostitel pokládá misku s čajem na určité místo vedle ohniště, kam se pro ni po kolenou přisune hlavní host (než se napije, ukloní se ostatním). Misku uchopí tak, že spočívá na jeho levé dlani, zatímco pravá ruka misku po straně přidržuje. Po prvním doušku je třeba ocenit lahodnou chuť čaje, pak teprve následují další dva či více doušků. Nakonec host otírá okraj misky (tam, kde se jej dotýkal svými rty) papírovým ubrouskem a předává misku dalšímu. Každý host postupuje stejně, a když se takto o misku čaje podělili všichni, převezme ji opět host hlavní, aby ji vrátil hostiteli. Potom se hosté mohou blíže seznámit s čajovým náčiním.
Podávání usuča - Sezení pokračuje v mnohem uvolněnější náladě. Hostitel přináší nové náčiní, hostům je nabídnuto cukroví a podává se usuča (zde se používá mačča získaný z mladých lístků čajovníků starých pouze 3-15 let). Pravidla určující způsob přípravy a pití tohoto typu čaje jsou obdobná jako v předchozím případě, s tím rozdílem, že čaj je připravován pro každého hosta zvlášť (z množství 2 až 2.5 navršené lžičky - výsledkem je lehká zelená pěna) a od každého se očekává, ze svůj čaj beze zbytku vypije a okraj misky očistí konečky prstů pravé ruky (prsty pak otře o ubrousek kaiši).
V závěru obřadu hostitel odnese náčiní z místnosti, aby dal posléze tichou úklonou najevo, že setkání je skončeno. Hosté opouštějí čajový domek a hostitel je ze dveří sleduje, dokud se mu neztratí z dohledu.
Další články:
Dračí studna od Západního jezera má kladný vliv na zdraví.
Teplota vody na čaj je individuální.
Žlutý čaj je čínská specialita.
Japonský čajový obřad čanoju, hostitel má jako obvykle za pasem zastrčenou hedvábnou utěrku.
Rostlina čajovník roste v paletě variet.
Čajový obřad Gong Fu Cha, prostě něco dělat dobře.
Čaj je nápoj umikátní lahodné chuti a vůně.