Čaj je nápoj, který nás provází každodenním životem a mnoha lidem se možná proto zdá být všední a obyčejný. Je téměř neuvěřitelné, že se v Evropě objevil teprve před několika sty lety. Z nápoje nejbohatších se během staletí stal nápoj, který pije téměř každý.
Nikdo nedokáže přesně říci, kdy se čaj objevil a kdo poprvé smočil v této lahodné voňavé tekutině své rty. Legendy líčí jako objevitele čaje a zároveň skvělého léčitele čínského císaře Šen-nunga, který si před bezmála pěti tisíci lety převařoval vodu, kterou chtěl uhasit svou žízeň a do níž mu nešťastnou náhodou spadlo několik listů ze stromu. Rozhněvaný a žíznivý se tehdy sehnul a ponořil do čaje své dlaně, aby lístky z vřící vody odstranil. Byl omámen líbeznou vůní, která se linula z nádobky a rozhodl se čaj ochutnat.
Někteří číňané přisuzují čaji původ spojený s legendou o buddhistickém mnichovi Bódhidharma, kterému se občas stávalo, že při meditaci usnul. Mnich si proto uřízl obě víčka. Na místě, kde se dotkla země, vyrašil keř, z jehož lístků si mniši začali připravovat nápoj oddalující únavu a povzbuzující tělo i mysl.
Nejstarší dochovaný herbář, jenž nese záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Legendy o zázračné moci čaje se však vyprávěly o mnoho staletí dříve. V 6. století se stal čaj nápojem aristokracie, o 4 století později byl nápojem všelidovým, nejspíše kvůli špatným hygienickým podmínkám, které v této oblasti nedovolovaly pít nepřevařenou vodu. Z čajových květů se vyráběly svíce do chrámů, z drobných lístků drahé cigarety a semena posloužila k lisování oleje. Za vlády dynastie Sung se největší oblibě těšil tzv. šlehaný čaj, jehož přípravu převzali Japonci pro svůj dodnes trvající čajový obřad. V některých provinciích bylo zvláště dbáno na přípravu žlutého čaje, jehož lístky musely být sbírány za ranní rosy. V době sklizně této mimořádné rostliny nesměly speciálně vyškolené sběračky pojídat žádná výrazně vonící jídla, k rostlinám směly přistupovat vždy jen po důkladné koupeli a v rukavičkách speciálně vyrobených pro tuto práci. Z dobyvlády dynastie Ming, tedy zhruba ze 14. století, pochází první zprávy o spařovaném čaji, jak ho známe dnes. Čína vyvážela do 1. poloviny 19. století nejvíce čaje na světě, díky britské koloniální politice však byla předstižena Indií, která i dnes drží prvenství ve vývozu čaje do celého světa.
Čaj se rozšířil také do Tibetu. Tamní kočovníci jej popíjejí s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro nás Evropany způsob naprosto neobvyklý. Míchání tuku a čaje mávšak v nehostinných a chladných podmínkách Tibetu dobré důvody, čaj má vysokou energetickou hodnotu a obnovuje tedy síly lidí.
V Japonsku se čaj stal nápojem velmi rozšířeným a pro jeho přípravu se v 15. století začal uplatňovat čajový obřad převzatý z Číny. Japonské rodiny měly zláštní čajové pokoje nebo domky s velmi malými vchody, aby se každý, kdo chtěl ochutnat, musel před vstupem sehnout a vyjádřit tak pokoru tomuto nápoji. Tradice čajového obřadu se udržela dodnes, užívá se kvalitní čaj matcha, který se za pomoci nejlepšího čajového náčiní připravje až 4 hodiny.
V Indii, která byla dlouhou dobu anglickou kolonií, se skutečný zájem o čaj objevil až v 19, století. Dnes se za nejkvalitnější a nejdražší čaj považuje čaj z oblasti Darjeeling.
Na Cejlonu se začalo s pěstováním čaje tak trochu "nešťastnou náhodou". Oblíbený zde byl především kávovník, který se zde kvůli chorobě, jež zničila plantáže, nedal dále pěstovat. Na tomto ostrově se čaj cení podle nadmořské výšky, ve které roste. Nejkvalitnější čaj pochází z výšek okolo 2000 m.n.m. Platí zde pravidlo, že v čím větší admořské výšce čaj roste, tím je vyšší jeho cena.
Prostřednictvím Ruska jsme čaj poznali také my. Tradice čaje v této zemi však není zdaleka tak dlouhá, jak by nasvědčovala společná hranice tohoto státu s Čínou.
Také do Evropy se čaj dostal až v 16. století. Přestože si tento nápoj získal mnnoho příznivců, našli se zde i odpůrci, kteří tvrdili, že pitím čaje ztrácí muži přitažlivost pro ženy. Po Portugalsku a Holandsku se stala třetí velmocí zapojenou do obchodu s Čínou a Indií Anglie, jejíž král Karel II. se roku 1660 oženil s portugalskou Kateřinou. Oba prý byli velkými milovníky čaje a Kateřina díky své výbavě čítajicí několik kilogramů čaje rozšířila lásku k tomuto nápoji po celé Anglii.
Další články:
Rooibos se pěstuje na plantážích Jižní Afriky.
Pěstování kávy ve Vietnamu kde se pěstuje robusta.
Zelený čaj Matcha obsahuje antioxidanty prospěšné zdraví.
Espresso přináší přelom v přípravě kávy v roce 1901.
Plody kávovníku jsou vejcovité.
Žlutý čaj je čínská specialita.
Pěstování čajovníku ze semen nebo z řízků.
Káva by se neměla pít nalačno, povzbuzuje produkci žaludečních šťáv.
Tmavý čaj (Hei Cha) označujeme souhrnně všechny tmavé čaje pocházející z Číny.
Pěstování kávy v Mexiku sahá do 18. století.
Čaj je nápoj umikátní lahodné chuti a vůně.